Já,já,já

Revitalizace. Den je tak záhadně pryč. Pršelo. Chladná očista, ostré kapky deště, vzduch. Konec praxe. Často lituješ jednoho kroku, co ti změní zítřek. To jsou pak kdyby a možná a co když. Ach jo.

odmítám svojí omezenost.

a přitom do ní utíkám.

jsem něčí zlozvyk?

zase kradu slova.

řekněto to všechno za mě, vy neznámé tváře.

pohrdám vlastní neschopností vyjádření.

nenapadaj mě slova.

chybí.

chybí mi emoce.

chybí mi chtíč a nenávist a touha a lítost a pohrdání a smích a vztek a pláč a naděje a 

co vlastně mám a co reálně mi schází?

a to je právě ono "člověk s hlubokou bolestí na srdci se umí smát, zatímco ti zdravý pořád skuhrají a chěj víc" dík uklízečko v růžovém co hlídáš kroky zraněných. Kdybych vc poslouchala lidi kolem možná b\ to všechno vypadalo líp.

Ale co má člověk pozitivního z toho že si uleví na cizí bolesti.?

No jo, zase jsem celej večer prozevlila čtením o konskejch přípravcích na vlasy, emo výstřelkama na facebooku, nostalickým rozjímáním v dětským pokoji. nevšímáním si rodičů, cvičením, neučením.

zrovna pojídám srdce z pouti z lonskýho roku

kiš

 a ted konec, zvonec

pojd si číst o míše. 

http://lolenkydivnakrabice.blogspot.cz/