Hvězdná oblaka.

Dnešek byl celkem nic moc, dopoledne pádilo, oběd s mamí, super vegetariáni, nechci jíst nic jinýho tyjo. Hrozě jít o závidim, dennodeně si dělat v bříšku pořádek a netláskat se nezdravym a mastnym a agresivnim jídlem. Lidi co tam chodí jsou taky děsně příjemní a milý a sympatičtí :)
Pak jsem jela na bojiště, za revízorama, spiklenecká paní, 50 v čudu ale aspon to mám vyřešený :)
Joo, venku bylo krásně a já zas jela domů, tady marunin a už je zase 12 hodin v tahu, stresuje mě to, kdovíproč. Nechápu že jsem ve stresu z toho že nic nedělám a nedonutí mě to teda něco dělat. Už bych toho vážně měla nechat, mám ještě minimálně jeden den nemocenskou, zítra bych mohla vyřešit gyndu,   zkusit i zubindu naučit se dalších 15 stránek mozku a projet si reflexní masáže a svalovej test. Za odměnu u doktorů si koupím ty vodičky na vlásky, nafotím pár kusů na votoč, hlavně proberu to co je dole pod postelí, nahážu to do pytlů a odvezu k tomovi a dám tam taky ty bundy co mám na skříni, taky rodičům sdělím že potřebuju jednu nebo dvě malý skřínky tam k balkonu, na ponožky a kalhotky. Kdybych jela večer na toho vokolka (no večér-dyt je to od pěti né?) tak po cestě koupim toho fulghuma myšce. Třeba ho to jednou přiměje aby četl víc.
snad mi bude zítra líp :)
Uš bolej, hlava duní, tlačí, oči pálí, ale spát se mi nechce.

Attack

Děsně mě bolí hlava.
Nechci jet do zkurvenýho Berlína, fajn že jsem kvůli tomu chodila na dvojnásobnou praxi, fajn že kvůli tomu nebude oslava narozenin v plánovanej termín, fajn že za všechno zase můžu já.
Už se ho na to nezeptám, a nechci ho ani vidět, je mi blbě, bolí mě hlava a nikdo mi to nevěří, je mi zle a nikdo se o mě nestará. Jak husa maluju spojený čáry života, who cares.
Všechno mě sere, fakt!
vyhodila jsem starý converskytři páry roztrhanejch, zablácenejch bot.
byly akorát zaplněnym místem, ale budou mi chybět.
prostě moje pubertální dopsívání jsem si v nich odchodila.
nebudu snad brečet kvůli starejm botám, ale si jo.
jsem lítostivá, pitomá, a všichni mě serou.
asi se příště nebudu angažovat. nejradši bych byla bez potřeby vázat se na lidi.
už mě to nebaví, zase jsem chytla záchvat že s babičkou se něco stalo, když tátovi zazvonil telefon, bála jsem se pak jít podívat jestli nebrečí zhroucenej na židli v obejváku.
jo, s mámou jsem řešila jestli jí sluší novej pásek, ale tim to taky všechno hasne.
učila jsem se a skoro nic neumim.
mám tu starý okvětní plátky růží do koupele, která nebude
ach jo, jak mě by se ted, zrovna ted uevilo kdybych žádnýho tomáše neznala, kdybych byla sama, sama, sama.
uvědomuju si tu rezignaci, jak jsem se přestala snažit a zajímat o věci na kterých mi dřív záleželo.
a ted už jsme u bodu kdy plánujem dovolenou v portugalsku, kdy plánujem děti....jo je fajn, ale někdy mě to tíží. brát ohledy a snažit se a dělat pátý poslední.

nechi ho vidět, at se ted snaží sám

Já,já,já

Revitalizace. Den je tak záhadně pryč. Pršelo. Chladná očista, ostré kapky deště, vzduch. Konec praxe. Často lituješ jednoho kroku, co ti změní zítřek. To jsou pak kdyby a možná a co když. Ach jo.

odmítám svojí omezenost.

a přitom do ní utíkám.

jsem něčí zlozvyk?

zase kradu slova.

řekněto to všechno za mě, vy neznámé tváře.

pohrdám vlastní neschopností vyjádření.

nenapadaj mě slova.

chybí.

chybí mi emoce.

chybí mi chtíč a nenávist a touha a lítost a pohrdání a smích a vztek a pláč a naděje a 

co vlastně mám a co reálně mi schází?

a to je právě ono "člověk s hlubokou bolestí na srdci se umí smát, zatímco ti zdravý pořád skuhrají a chěj víc" dík uklízečko v růžovém co hlídáš kroky zraněných. Kdybych vc poslouchala lidi kolem možná b\ to všechno vypadalo líp.

Ale co má člověk pozitivního z toho že si uleví na cizí bolesti.?

No jo, zase jsem celej večer prozevlila čtením o konskejch přípravcích na vlasy, emo výstřelkama na facebooku, nostalickým rozjímáním v dětským pokoji. nevšímáním si rodičů, cvičením, neučením.

zrovna pojídám srdce z pouti z lonskýho roku

kiš

 a ted konec, zvonec

pojd si číst o míše. 

http://lolenkydivnakrabice.blogspot.cz/